Staré hry nikdy nevynikaly dobrou grafikou, ale to také po nich nikdo nechtěl. Správná hra měla mít dobrou hratelnost. To se hezky říká, ale co to znamená ve skutečnost? Co je to vlastně ta hratelnost? Je to abstraktní pojem, který si musí každý jedinec vysvětlit podle svého vlastního uvážení. Většina lidí se však shodne, že staré hry ji měli. A starou hrou je i Dune 2. Vůbec první realtime strategie na světě. Každý opravdový hráč by ji měl alespoň jednou dohrát. Nejlépe za všechny tři frakce. Mohu vám zaručit, že nad tím strávíte více času, než nad nějakou novodobou strategií. Navíc si můžete být jist, že vaše počítačová mašina všechno pěkně v pohodě utáhne.
Pravda, že Dune 2 není až tak dobrá hra. Umělá inteligence počítače ani vašich harvestorů za moc nestojí a navíc se budete celou hru potýkat s tím, že označit lze pouze jednu jednotku najedou. Masivní útok se tak skládá především se zuřivého překlikávání na mapě. Ovšem i toto je kouzlo starých her, kdy ne všechno bylo jednoduché. Dnes se mnohé z her v podstatě dohrají sami. Hráč jen občas ťukne myší nebo bezmyšlenkovitě plácne do klávesnice.
Dune 2 možná není nejlepší hra pod sluncem, ale dokáže být zatraceně těžké. A proto se hodí nějaké ty rady, které vám pomohou těžit koření a porazit vašeho protivníka z rodu Atreidů, Harkonenů nebo Ordů. Duny pouštní planety už na vás čekají. Tak se snažte, ať je zalije teplá krev vašich nepřátel. Koření musí proudit.
